Měli bychom být zemí se superbudoucností. To slýcháme ze všech různých stran. Jenže co to vlastně znamená? Ing. Arch. Michal Postránecký patří mezi přední české architekty, prosadil se v USA, je vedoucím Centra Města Budoucnosti v rámci Oddělení inteligentních systémů na CIIRC ČVUT. I proto patří k nejpovolanějším osobám, kdo může onu budoucnost vysvětlit.
Pane architekte, chtěl jste se této profesi věnovat už odmalička, nebo se „to prostě stalo?“
Já jsem chtěl být architektem už od útlého dětství. Mám o tom dokonce historický záznam v podobě knihy, kterou mi dal táta, když mi bylo asi deset. Je v ní přáni, které zní: „Pro Míšu, který chce být architektem, tak ať se Ti to podaří.“ Posléze jsem vystudoval Fakultu architektury na ČVUT. Po čtrnácti letech, kdy se mi nepodařilo v Česku nijak zvlášť prosadit, jsem se skoro ve čtyřiceti vydal do světa. Rozhodl jsem se pro Ameriku, kde žil můj bratr a poskytl mi první přístřeší. Po pěti letech práce na různých projektech v Las Vegas a jinde v USA jsem dostal nabídku na zatím můj největší projekt, který jsem měl možnost navrhnout. Tím je Planet Hollywood Westgate v Las Vegas, dvaapadesátipodlažní hotel a timeshare, s rezidenčními jednotkami ve vrchních patrech a konferenční centrem. Je pravda, že něco podobného se u nás podařilo zatím málokomu. Poslední tři roky jsem se začal vracet sem do České republiky, ale situace se opět opakuje. Nějak se mi zde nedaří, i přes moji mezinárodní zkušenosti, získat zakázku.
Když jsem si o vás hledal informace, dozvěděl jsem se, že se orientujete na „smart projekty“. Ale přitom nemáte slovo smart rád. Jak to tedy je?
Jsou dvě slova dnes velmi nadužívaná slovo. Smart a inteligentní. Převažuje smart. Slovo inteligence se používá hlavně u “inteligentních budov”, “inteligentních přístrojů” či technologií apod. Smart se začalo skloňovat v téměř neomezeném množství v souvislosti s městem, dnes i vesnicí či regionem. Chytrost a inteligence se ale průběžně mění a záleží na tom, proti čemu ji v daném okamžiku měříme. Druhá věc je, že chytrost může být různého typu. Jak v sociálních vědách nebo humanitních, tak i v technických. Vždy reprezentuje něco jiného. Teď se přidává slovo smart skoro ke všemu, zní to tajemně. Já jsem ho také v souvislosti se slovem “město” používal, protože jsem si myslel, že v té první fázi budeme schopni definovat koncept a sémantiku toho sousloví. Ale potom jsem zjistil, že čím víc ho lidé používají, tím víc ho znehodnocují, protože ten přívlastek zárověň dávají ke všemu ostatnímu, co je napadne. Přestalo vyjadřovat prvotní význam, které to sousloví mělo.
O čem to tedy je? Smart, inteligentní nebo jakkoli to nazveme?
Pokud ho spojíme se slovy město nebo region, jde hlavně o užití digitálních a informačně komunikačích technologií při různých činnostech, které v souvislosti s městem či regionem jejich uživatelé vykonávají. Je to o datech, která nám tyto technologie z daných území umožní získat, třídit a analyzovat a dále je užívat při navrhování a správě výše zmíněných celků. Slovo smart už se ale užívá natolik, že je synonymem pro něco, co ani reálně neexistuje. Smart city je imaginární koncept o dvou slovech. My architekti a urbanista jsme nechali jiné specialisty naprosto převzít iniciativu při navrhování nových a regeneraci stávajících měst a dalších urbánních struktur.
Jak to?
Právě my bychom měli toto „smart“ hnutí ve vztahu ke komplexnímu procesu navrhování městských struktur korigovat a vést a být integrátory řešení. Vždycky to tak bylo. Pokud mluvíme o urbánních útvarech, což je město, vesnice, region i ta infrastruktura mezi nimi, tak jejich plánovaný rozvoj musí koordinovat architekt urbanista se širokým týmem. Musí dát vše dohromady tak, aby to šlapalo nejen dnes, ale i do budoucna. Nejdříve analyzují sebraná data, pak je použijí ke konkrétnímu návrhu, případně ověří návrh formou simulace procesů v území, včetně postupu, jak se k výsledku dopracovat. Moderní zpracování návrhu je dnes podmíněno užitím digitálních nástrojů a technologii s určitou zabudovanou “inteligencí” a ty budou stále významnější. Po realizaci „chytré“ budovy je rovněž třeba ji naplnit „chytrými“ lidmi, kteří si s ní rozumí. Tato stavba se ale za pár let může začít jevit již méně chytrou. Technologie se zase o kus posunou a původně „chytrá“ budova bude hloupá. Co bude s těmi lidmi z budovy? Stejně tak to může dopadnout i s městem.
Jak na to tedy jít správně, jaká je ta „chytrá“ cesta?
Našim cílem je maximálně optimalizovat procesy v daném městě nebo lokalitě, ale zároveň zajistit aby na toto vynaložené prostředky byly optimální vzhledem k výsledku. Takže kdybychom vzali miliardu a postavili parkovací dům, protože si myslíme, že to je chytré, tak se nám může stát, že znehodnotíme rozvoj města na dalších dvacet a více let, protože na víc už nebudeme mít. Přitom budeme muset udržovat systém, který není v pořádku. Nebo některá města touží po obchvatech. Neříkám, že je to vždy špatně. Ale zásadně to mění život v těchto městech. Křižovatka, která je propojuje se stávajícím městem , je jak magnet. Vznikne tam minimarket a postaví se benzinka. Tam občas někdo zastaví a jede zase dále. Do města už se nedostane. A najednou všichni tamní podnikatelé, kteří město táhli a platili v něm daně, mají minimální zisky z případných návštěvníků a ekonomika města jde dolů. I nad tím vším je třeba se zamýšlet, než uděláte zásadní změnu. A teď jich děláme mnoho pod záštitou hesla „smart cities“ a nekonečných dotací.
Je už někde něco jako inteligentní město budoucnosti, existuje?
Podle mě není nic takového reálné, jde o pouhou teorii. Pokusy udělat technologicky perfektní město už proběhly, ale nebyly úspěšné. Typický příklad je Songo. Tam právě dal člověk kočár před koně, a ono to nejelo. Když tam přijedete, čekají vás neuvěřitelné vymoženosti. Potrubní pošta na odpadky, něco jako dnes Elon Musk dělá pro lidi, a další krásné věci. Jenže takový systém předpokládá obyvatele, kteří tam budou rádi žít, pracovat, mít zaměstnání, které je baví, a tak dále. Město je živý organismus. Nemůžete mít nejprve kostru a pak na ni lepit svaly, musí se to rodit nejednou. I nové město tak musí vznikat. Když se podíváte na historii měst, tak se vždycky rodila na potřebě výměny, aktivity, transakce, sociální interakce a její kvality a muselo se to stále opakovat. Někdo se vracel, viděl v tom výhody. Při těchto aktivitách pak vznikla banka, kostel, druhý kostel, obchod, přišli zástupci různých profesí atd. Tohle je mustr, který funguje v takto jednoduché podobě i dnes.
Města ale přeci také mizí…
Souhlasím. Našel se lepší brod přes řeku, tak se výše zmíněné transakce a aktivity začaly přesouvat jinam. Jedno město zmizí, aby vzniklo nové. Zůstanou jen trosky, nebo místo padesáti tisíc lidí jen pár tisícovek. To se dělo dříve a může se to stát i dnes, bezpochyby. Město může i „umřít“ a zaniknout.
Dobře, ale jaká je tedy vize optimálního města, jak by mělo vypadat?
Mělo by být konkurenceschopné. To znamená, řekněme, moderní a otevřené smysluplným inovacím. Nemělo by se bát nových věcí, mělo by umět přijímat novinky a upravit a aplikovat pro lokální otřeby..
Prosperující město rovná se vámi zmíněné věci? Bez nich to nejde?
Řekl bych, že to úplně bez toho nejde. Hledání přidané hodnoty k běžnému životu je přirozenou touhou lidí, chtít něco víc, pořád se zvětšovat a zdokonalovat. Když říkám, že město je živý organismus, tak ještě dodávám, že tento živý organismus potřebuje energii k tomu, aby přežil. A energií je ta touha lidí získat něco navíc, něco ještě lepšího nebo i někoho nějakým způsobem víc ovládat. To je energie, která pohání tento organismus města. Když odstraníte tuto touhu, tak postupně vše zkomírá. S ekonomikou je konec, přestanete konkurovat jinému místu, které sice třeba nemá vaše zdroje, ale má zase jiné výhody. Musíte být lepší, držet si náskok před ostatními. O tom to je v životě i v byznysu. Neustálý koloběh. Představte si normální kladivo, poté kladivo, které dělá tisíc operací za vteřinu. A teď potřebujete, aby bylo navíc chytré a mezi jednotlivými klepy s produktem ještě komunikovalo, jak silný má být ten úder. To je ten další stupeň přidané hodnoty. A tím pádem jste konkurenceschopnější, protože máte lepší produkt. Jak se tohle vyvíjí, tak ti nejsilnější mají schopnost přežít. Ale neznamená to, že takové místo je nejlepší pro život. To může být o úplně něčem jiném.
